Ahoj, tak jsem se rozhodl, ze zase dodam par postrehu ze zamori. Nejdriv byste meli vedet, ze dneska me ukrutne rozbolela hlava, takze tenhle mail podle toho asi bude vypadat, zrejme nebude moc pozitivni. Hm, tak jak bych zacal... jo, treba tim, jak vypada muj vsedni den. Rano se probudim, asi tak v devet hodin, a sejdu na koleji (coz je takovy tripatrovy baracek) o jedno patro dolu do prizemi do pokoje, kde sidli druha pulka panske casti vypravy, ale co je dulezitejsi, je tam uskladnena vetsina naseho jidla. K snidani si dam vetsinou nejake vlocky, dzus a nechutny americky chleba-toustak s nejakou marmeladou, syrem a tak. Asi okolo desate vyrazim do officu, je to tak 5-10 minut pesky. Tam me ceka na vyrizeni obvykla snuska mailu. No, a potom zacnu pracovat. Uz jsme dostali nekolik prvnich ukolu od naseho mentora, temi se ale moc nezatezuju, ja jsem si privezl spoustu prace uz z domova, mnoho veci jsem totiz odkladal i nekolik mesicu az budu mit konecne cas. Ktereho nyni mam pomerne dost. Ceka me nejake psani a texovani, nejake programovani, a samozrejme reseni dosud nevyresenych problemku. Okolo poledniho se typicky kona nejaka prednaska. Americani na to jdou chytre, kdyz chteji, aby nekdo prisel, daji na prednasce k dispozici jidlo. Takze tam ma ceska vyprava samozrejme hojnou ucast, kdyz je prednaska nudna, tak se clovek aspon naji. Potom se zase vracim do officu, kde pokracuju v praci. Vecer, tj. asi tak v sedm, to je dobre jit se najist na kolej, neco si uvarit, nebo alespon namazat nejaky chleba. A nebo vyuzit toho, ze z kazdeho dimacsiho pohosteni neco zbude, a ten zbytek byva umisteny v lednici u officu. Byva zahodno se v prubehu dne taky trochu pohnout, je tu spousta hrist, na volejbal, basketbal, fotbal, dokonce golfove hriste, taky posilovna a bazen. No, ja to zrovna s pohybem neprehanim, jen jsem si byl neco malo vyzkouset. Ja radsi chodim po okoli. Aha, ja jsem vam vlastne ani nerekl, jake je tu okoli hrozne. Predstavte si neco takovehleho: domy, silnice, domy, silnice, obchodak, dalnice, silnice, domy, domy, obchodak, silnice, .... a tak dal. Proste des. Neda se tu nikam rozumne vyrazit, je tu jen nechutna urbanizovana krajina. Clovek ma pocit, ze je porad v jednom obrovskem meste. Aspon ze ju par svetlejsich useku, treba ono golfove hriste. Stejne tak architektura - vetsina mistnich domu jsou proste cihlove krabice, do slova a do pismene. A jedna vedle druhe. Navic je tu vsechno rovnomerne rozlozena, do pravych uhlu, pravidelne, ... no, vyznavam jiny druh krasy. No, a dneska jsme byli v New Yorku. Rano jsme si mirne privstali a sli pesky z naseho Busch campusu do sousedniho New Brunswicku. Je docela s podivem, ze v tak velkem Campusu (odhadl bych to na velikost asi trech Veltrus) je tak zanedbana hromadna doprava. Autobus jezdi jen jednou za hodinu (tedy aspon o vikendu). A je to jedina linka. Pesky to trva asi trictvrte hodiny. Americani v takovyhle satelitech nesmyslne preferuji automobilovou dopravu. V Brunswicku jsme nastoupili na vlak do New Yorku. To uz byl trosku lepsi pocit, alespon pro me, ktery hltal ruzne Londony a hoboes a westerny a rodokapsovitou literaturu, projel jsem se americkou zeleznici. Nebyl to sice zadny transkontinentalni expres, jen nejaky mistni courak (vypadal trochu jako nas pantak), ale aspon to. Pruvodci s takovou vysoko cepici s blyskavym stitkem, prijde mi, ze tahle cast uniformy se od tech, co jsou videt ve westernech vazne moc nelisi. Je zajimave, jak ovladaji praci s klestickami, to je teda fofr. Listek vam ve vlaku seberou, prostipou, a za vase sedadlo zastrci jiny prostipany listek, kam vyznaci, kolik stanic jedete. Jinak, zpozdeni je tu stejne jako u nas. Nejakym expresem, treba spolecnosti Amtrak, se projedeme asi az ke konci pobytu, kdyz budeme taky trochu cestovat. I kdyz, jestli pronajem auta vyjde levnejs, potom asi kolegy nepresvedcim. Po ceste zase jen ten samy pohled z okenka, domy, silnice, sklady, obchodaky, hruza. No, a potom New York. Tady me uz z kombinace horka a vlhka (=sauna) zacala spolehlive trestit hlava. Jo, to jsem nerekl, v noci prselo. Vystoupili jsme na nadrazi Penn Station, coz je uprostred ostrova Manhattan. Ja vlastne nevim, co tolik lidi na NY vidi. Je to docela osklive mesto. Silene pravidelne, ulice se krizuji v pravem uhlu, nemaji dokonce ani jmena, jen cisla. Porad to same, ulice, kde dole jsou ruzne obchody, chodnik a spina, po stranach vyskove domy az mrakodrapy. A ulice vede totalne rovne, kam az oko dohledne. Stejne tak vsechny postranni ulice. A k tomu randal od aut. A porad je to ten samy pohled, vezaky, obchody, ulice auta. Vsechno stejne. Jedina vyjimka je asi Broadway, ktera vede sikmo, zhruba jihovychodne, a po ktere jsme se samozrejme (hladovi) prosli. Na rohu jednoho parciku nas odchytila nejaka zenska, ktera se nas snazila donutit, abychom vstoupili do nejake dobrovolnicke organizace, ktera podle jejich slov ma pomoci svetu od toho, jak mu americani spatne vladnou. Kdyz jsem rekl neco v tom smyslu, ze celemu svetu americani rozhodne nevladnou, zatvarila se nejiste a kdyz jsme rekli, ze jsme from czech republic, dala nam pokoj uplne. Nakonec jsme dorazili az k dvojcatkum, kde jsme si samozrejme prohledli diru. Docela solidni. Americani z toho samozrejme hned udelali atrakci. Potom jsme si koupili listek na trajekt na ostrov Rhode (?), kde stoji socha svobody. To vypada tak, ze stoji minimalne pulhodinovou frontu, kde vas otravuji ruzni prodavaci, pseudoumelci a artisti a jini paraziti, a chteji po vas vesmes penize. Kdyz vystojite prvni frontu, tak vas kompletne prohledaji, abyste jim proboha ten jejich zazrak nevyhodili do povetri, a znovu cekate dalsi frontu na lod. Pak se nacpete na lod, kde se hned od vypluti ozvou zurive zvuky cvakani fotaku a vrceni kamer, (aha, to jsem taky nerekl, kdyz jsem to videl, tak me docela presla chut cokoli fotit. ve meste mi pro zmenu prislo, ze ty baraky za to nestoji.) a s velkou slavou obeplujete sochu, a pristanete na jejim upati. Socha byla v rekonstrukci, dovnitr se nesmelo. Potom jsme se preplavili na ostrov Ellis, ktery proslul jako prvni stanoviste emigrantu do ameriky. V budove, kde probihala vetsina jednani s imigranty, je nyni muzeum, ktere jsme samozrejme prolezli. Tady pristala lod s lidmi, a pustili se do nich urednici a zrizenci. Museli tu na ne zkouset neuveritelne buzeracni praktiky a utisky, americani to samozrejme nenapisou, ale myslim, ze je to uplne jasne, alespon me to z tech fotek a informaci, co jsem si dal dohromady jasne je. A taky jsem si uvedomil par veci. Za prve - je neskutecne, kolik do ameriky odeslo Cechu. Podle statistik se k ceskemu puvodu hlasi v americe 800,000 lidi. Stejne tak na ruznych vicejazycnych cedulich byly jazyky typicky v tomhle poradi: francouzsky, nemecky, hebrejsky, polsky, cesky, a potom teprve dalsi jazyky. Maji tam spoustu ruznych ceskych tiskovin, dokumentu a podobne. Vzpominam si na jisteho Frantu Kudrnu kdesi od Kyjova, ktery tam nejprve pred prvni valkou sel na zkusenou, kdyz valka skoncila, privezl si do ameriky celou rodinu. A tak dal. Za druhe - z toho je videt, ze zkratka cela amerika vznikla z pristehovalcu. Prijde mi, ze je to takovy "efekt cizinecke legie", my vam dame nove obcanstvi, klidne i identitu, moznosti, a vy budete nasim obcanem, uvedomelym a vlasteneckym obcanem, a budete pro nas delat. Spousta lidi asi takova vec laka. Kdyz si clovek uvedomi, ze do ameriky prichazeli ruzni dobrodruzi a trestanci a nespokojenci (no, vyjimku tvori asi ti, co utikali pred rezimem), dela mu potize se vyrovnat s tim, jak amerika mohla fungovat a hlavne jak muze tak prosperovat. No, ale to uz se asi moc rozkecavam. Asi tak ve ctyri hodiny dosahla moje bolest hlavy nesnesitelnych rozmeru a jeste s jednim kamaradem (ktereho pro zmenu chytla krec do nohy) jsme se vydali domu. Trajekt nas odvezl zpet na manhattan, kde jsme vlezli do metra. Metro v NY je docela zaber, jednak je neuveritelne slozite, vyznat se v newyorskych tratich je umeni, a jednak pomerne spinave. Vnitrek vagonu uz je ovsem cisty. Vylezli jsme pobliz Penn Station, kde nas hlad donutil jit se najist. Venku zrovna prselo, tak jsme hned u vylezu z metra zapadli do mcdonaldu. Mcdonald je v americe ten nejlevnejsi a nejopovrhovanejsi pajzl. Kupodivu ne kvuli tomu, co vari, jinou stravu amici temer nejedi, ale proste jim opovrhuji. Taky byste meli vedet, ze uz dlouho jsem nevidel tolik obeznich lidi pohromade, jako v new yorku. Zvlast cerny zensky, misty skutecne desivy pohled. Potom jsme uz sedli jen na vlak zpet do Brunswicku, kde jsme akorat chytili jeden z tech mala autobusu, ktery jede do Busch campusu. Mozna bych mel napsat orientacni ceny, kolik tu co stoji. Platek pizzy $2, zpatecni jizdenka vlakem z brunswicku do ny $13, obed v macdonaldu $5, obed v jinem fastfoodu o malicko vice, obed v restauraci evropskeho typu neunosne vice, amici do nich ani nechodi, platek pizzy $2 ten nejjednodussi typ, jedna jizda metrem $2, ale prodavaji jen dve a vice jizdy, discman $70, digitalni fotak jednodussi $350, digitalni fotak velmi velmi dobry $800. A tak dal... No, tak to by pro dnesek mohlo stacit. Casem budu pokracovani. Jo, ja jsem sice nefotil, ale par jich vyrobil kamarad s digifotakem. Vystavil jsem je na http://nikam.ms.mff.cuni.cz/~valla , ale na prohlizeni modeme to rozhodne neni. Mejte se hezky Tomas